Muzeum Sušice

Javascript is required to view this map.

Historie sušického sirkařství
Dodnes sice není známo, kdo první škrtací zápalky vynalezl. Pro sušické zápalky je však nejdůležitější jméno vídeňského lékárníka Štěpána Röhmera, který počátkem 19. století začal vyrábět první škrtací zápalky.
Vojtěch Scheinost se od roku 1826 učil truhlářem ve Vídni a po vyučení přijal zaměstnání u lékárníka Röhmera, aby mu vyráběl „sirkařský drát", který potřeboval na výrobu zápalek. Tam se seznámil s Marií Urbancovou. S její pomocí získal poznatky o chemické přípravě zápalné fosforové směsi, neboť Urbancová občas pomáhala při této, jinak utajené, manipulaci v rodině Röhmerově. V roce 1839 se oba rozloučili s Vídní a odstěhovali se do Sušice. Dne 31. 10. 1839 získali souhlas sušického magistrátu k výrobě zápalek. Počátky byly velmi těžké, ale manželé Scheinostovi se s nevšední energií pustili do práce. Brzy se Scheinostovi nedostávalo finančních prostředků a jak už to bývá, byl nucen se obrátit na cizího člověka, který by mu vypomohl půjčkou. Tou osobou byl zámožný obchodník smíšeným zbožím v Sušici Bernard Fürth. Ten začal Scheinosta zásobovat potřebným materiálem k výrobě i hotovými penězi. Tato podpora ho zavázala natolik, že se Fürth stal nakonec majitelem sirkárny a Scheinost ředitelem a vedoucím výroby. Protože výroba záhy nepostačila pokrýt poptávku, snažili se oba o rozšíření výrobních prostorů a nakonec i postavit novou továrnu. Povolení k tomu získal Fürth 9. června 1844, první dvě budovy byly hotové ještě v prosinci téhož roku.
Pět let poté Bernard Fürth umírá, zanechává podnik v plném rozkvětu, jehož výrobky znala celá Evropa. Dědicové však dál trvali na podmínce dané jejich otcem – nikdo ze Scheinostovy rodiny nesměl pracovat v sirkárně. Scheinost proto neviděl jiného východiska a roku 1865 sirkárnu opouští. Dva roky nato zakládá druhou tzv. Horní sirkárnu v Sušici.
V devadesátých letech se na trhu začala projevovat vysoká nadprodukce zápalek. V Čechách v té době fungovalo na 20 větších továren. V roce 1890 vzal do rukou vedení firmy vnuk spoluzakladatele sušického sirkařství Bernard, vynikající obchodník, a o dva roky později přistoupil i jeho bratr dr. Arnošt (Ernst) Fürth, vzdělaný člověk a chemik. Vrcholem dlouhých vyjednávání mezi jednotlivými konkurenty na trhu bylo založení firmy „SOLO" továrny na zápalky a leštidla, akciová společnost se sídlem ve Vídni, ve které se spojilo šest největších rakousko-uherských sirkáren. Mezi nimi byly i obě sušické továrny. Akciová společnost získala finanční podporu zemské banky a i díky ní dochází k racionalizaci výroby a modernizaci technického vybavení.
V roce 1922 proběhla fúze, v rámci které převzala český majetek vídeňského SOLA akciová společnost HELIOS, a tak vzniká nová firma „SOLO" spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny se sídlem hlavního závodu v Praze. Pražské SOLO zahrnovalo vedle sirkáren v Sušici ještě dvě – v Třešti a v Bernarticích. Pražské SOLO, v jehož vedení figurují na čelních místech oba bratři Fürthové, postupně skupovalo akcie slovenských, polských, maďarských i jugoslávských sirkáren, a tak dali základ průmyslovému impériu SOLO.
Fúze se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu proběhla v roce 1938. Nový podnik se později stal válečně důležitou výrobnou chemických látek. A tak ve víru tragických celonárodních události zanikl koncern SOLO.
Po druhé světové válce (7. 3. 1946) byl ustaven národní podnik SOLO, závody na zápalky, národní podnik se sídlem v Sušici a dodatkem ze dne 10. 7. 1949 je změněn název na: SOLO SUŠICE národní podnik.
V rámci privatizačního procesu podnik bohužel zanikl a v roce 1996 vznikla SOLO SIRKÁRNA, a.s. se sídlem v Sušici. Modernizace a rozšiřování výroby pokračovalo i pak - přibyly další dvě linky na výrobu zápalek a výrobní automatizace dosáhla vrcholu. V roce 2006 se ze sušické sirkárny vyexpedovalo více než 400 milionů krabiček zápalek, z toho byl export plných 85 %. V roce 2008 ale přesto výroba zápalek v Sušici končí a strojní zařízení je prodáno do Indie. Tímto skončila téměř 170-tiletá historie sušického sirkařství nejen v Sušici, ale i v celé ČR.

Tipy na výlety v tomto regionu

Šumava patří k našim nejrozsáhlejším i nejdelším pohořím se spoustou půvabných partií.
Pětikilometrový sjezd s převýšením 370m? Na terénní koloběžce? Ze Svatoboru, který leží v nadmořské výšce 845 m? Zdá se Vám to jako silná káva?
Hora Pancíř (1.214 m) je jedním ze tří vrcholků známé šumavské hřebenové trasy Prenet, Můstek, Pancíř. Tyčí se nad Železnou Rudou vzdálený asi 6 km severovýchodním směrem od...
Velký Javor (německy Großer Arber) je hora ležící v pohoří Šumava ve spolkové zemi Bavorsko. Jedná se o nejvyšší vrchol celého pohoří.
Muzeum Šimona Adlera bylo vybudováno v Dobré Vodě v roce 1997 jako památník židovského historika a rabína Dr.

Tipy na ubytování v tomto regionu

Dům byl postaven v románském slohu a první záznamy o něm pocházejí z roku 1370.
Tři stylově zařízené prostorné apartmány nabízí ideální možnost pro strávení romantického pobytu v historické perle Jižních Čech.
Pension je umístěn v klidném prostředí s komfortním ubytováním.
Pokoje v penzionu jsou 2 až 5 lůžkové, mají své sociální zařízení - sprchový kout a toaletu.
Příjemné ubytování v atraktivní lokalitě historické části města, 5 minut volnou chůzí od náměstí.